Hoteliéři budou ještě plakat.

Cestovní ruch je vítězem kovidové krize. Je na tom ze všech odvětví nejhůř. Kdy se můžeme těšit, že se cestovní ruch vyléčí, zaplní se hotely a restaurace a my sami budeme moci cestovat?

• Destinace závislé na zahraničních návštěvnících na tom vloni byly, letos jsou a ještě budou nejhůř. Například Praha, Český Krumlov, ale také Plzeň, Ostrava, Brno, České Budějovice.

• Naopak hotely v přírodě, u vody (Lipno) a vůbec kdekoliv, kde mají hoteloví hosté dostatek programu, budou dobře prosperovat. Již vloni měli někteří hoteliéři nejlepší rok, protože Češi cestovali po Česku. A letos to bude obdobné. Doufejme, že lock downy zmizí z našeho života nejpozději s nástupem jara.

• Horské hotely, které žijí z klíčové lyžařské sezóny (prosinec – březen) letos o tento byznys kompletně přijdou. A letní prázdniny jim to nenahradí.

• Místní hoteliéři, závislí na české klientele, musí zlepšit

• • svoje služby (zejména příjemnost a ochotu zaměstnanců)
  • marketing (komunikovat s potencionálními hosty například přes sociální sítě)
  • digitalizaci (online rezervace, chatování).

V takovém případě se jim bude dařit výborně. Získají stálou klientelu, a i když Češi postupně začnou zase jezdit do zahraničí, věrní hosté se budou rádi vracet.

• Přeshraniční cestování začne až poté, co bude většina národa naočkována proti kovidu 19. Odborníci říkají, že účinné očkování znamená nejméně 70 % populace. Jenže očkování u nás nefunguje. Je dost pravděpodobné, že ani letos na podzim nebudeme v Česku naočkováni v dostatečném množství.

• Záleží i na zdrojových zemích, jestli tam očkování bude včas. Německo, Itálie, Francie, Španělsko, Británie a další. Bez očkování bude cestování ztížené, možná dokonce nebude vůbec.

• Dokud nebudeme naočkovaní my, nebudou sem cizinci chtít přijet. Někteří ano (po vakcinaci se nemusejí viru bát), většina však bude cestovat jenom do zemí s vyšší očkovací penetrací.

• Konference a velké kongresy budou prý jen online. Nemyslím si to. Konference je také o obchodních a lidských vztazích, o zážitcích, o setkáních. I o tom, že si delegáti „odpočinou“ od běžné pracovní rutiny. Kombinace online a offline bude již asi nastálo.

• V Česku nelze čekat obnovení byznysu konferencí dříve než na podzim příštího roku. Přitom jde o velmi lukrativní část byznysu cestovního ruchu.

• Kromě překážek spojených s pandemií tu máme další témata

• • Nemít euro je pro cestovní ruch velmi drahé. Změny kurzu vytváří nestabilitu a často velké finanční ztráty.
  • Vyškolení zaměstnanci opouštějí obor. Jakmile se uchytí jinde, zůstanou tam. A hoteliéry bude čekat potíž se získáním nových kvalifikovaných lidí.

• A tak lze očekávat velké přeskupování majetku v oblasti hotelů. Změní se řada majitelů hotelů, zaniknou někteří nájemci, noví vzniknou. Již nyní jsou hotely na prodej. Zatím však (zejména v Praze) za příliš vysoké ceny. Investoři vyčkávají. Dočkají se?

• Obávám se, že hoteliéři ještě budou plakat. Při rozhovorech s majiteli a řediteli hotelů získávám dojem, že spousta z nich si neuvědomuje, že návrat do normálu nepřijde ani letos ani v příštím roce.